Když jednání šéfa (ne)přináší stres
Ve své práci životního kouče se poměrně často setkávám s alarmující skutečností, že většina lidí, řekla bych více jak polovina je v páci nespokojených, nebo zažívá nepohodu. Velmi častým důvodem této nespokojenosti a nepohody bývá právě způsob jednání, či nezdravé komunikace jejich šéfa.
Objevují se témata jako: jednání z pozice moci tzv. „mocenskost“, nedostatek respektu k podřízeným, agrese v komunikaci, manipulace, v horších případech šikana na pracovišti, či sexuální obtěžování.
Ždímání výkonu
Lidé bývají vnímáni jako stroje, či prostředky k dosažení výkonu. I přesto, že jsme v práci proto, abychom ji dělali, každý z nás bez rozdílu si zaslouží úctu a lidské zacházení. Šéf, který doslova ždímá pracovní výkon, dělá obrovskou chybu. Lidé mají tendenci ve stresu dělat více přehmatů a chyb, atmosféra je dusivá, což práci neprospívá a navíc se takový způsob zacházení projevuje vyšší nemocností a absencemi.
Manipulace v práci
Stále častější je již zmíněná manipulace v práci. Manipulace je vlastně skrytá agrese. Zatím co u agresivního šéfa víte, na čem jste, řekne, nebo vyřve vám svůj názor do očí, u manipulátora je typická zákeřnost, při které dochází k plíživému psychickému nátlaku, jež je často zabalen do milých slov. Manipulátor dokáže najít vaše slabé místo a je připraven k tomu použít nekalé taktiky.
Vzpomínám na jednoho svého klienta, jehož šéf s ním komunikoval tímto způsobem: „Tu zprávu nenapíše nikdo jiný lépe, než Ty, musíš zachránit náš tým“. Nebo: „Jsi správný kolega a pracant, tak vím, že na tu služební cestu pojedeš.“ Můj klient pak sedl, zachraňoval, psal zprávu třeba do půlnoci, jako kladný hrdina odjel na několik dní na služební cestu, i když slíbil partnerce, zůstane doma, protože měla termín porodu. Dělal to tak několik let, než si uvědomil, že je figurkou špinavé hry, ve které nejde o projevy důvěry a úcty v jeho schopnosti a nepostradatelnost, ale o využívání a manipulaci.
Lidé se pod vedením agresivně-manipulativního šéfa mohou cítit jako méněcenní, přestávají věřit svým schopnostem a sobě, jejich sebereflexe je zahalená strachem a obavami „co se zase bude dít v práci“, chybí jim prostor pro seberealizaci, vlastní nápady a kreativitu, nemají motivaci. To je věčná škoda nejen pro samotného zaměstnance, ale i pro firmu jako takovou, protože talent, potenciál i motivační síla takového člověka zapadne pod oním „drsným“ vedením.
Navíc tento stav neutěšený stav na pracovišti vyvolává dlouhodobý stres, který přináší rizika psychosomatického rázu. Objevuje se např. nespavost, migréna, depresivní stavy, syndrom vyhoření, nebezpečí závislostí, workoholismus, bolest či ztuhlost zad, poruchy trávení a nemoci zažívacího traktu, cévní a mozkové příhody, poruchy imunity…
Zdravý způsob vedení lidí
Ukazuje se, že funkční a zdravý model vedení lidí přináší koučovací manažerský styl. Řekla bych, že se začíná rozšiřovat především v mezinárodních korporátech, které ho k nám zavádí. Manažerský koučink podporuje u podřízených samostatnost, kreativitu, motivaci a důvěru v sebe. Takový způsob řízení klade na manažera velké nároky z hlediska času, ale vím určitě, že to vyplatí. Na začátku investovaný čas se vrátí tak, že pracovník zvládá více samostatných úkolů, dělá je s větší lehkostí a tak nějak rád.
Rozumím však dobře tomu, že koučink v řízení lidí nelze aplikovat a používat vždy, na všechny a na všechno. Nevhodný je například u krizového řízení, kdy je nutno jednat rychle, rázně a tzv. čistým řezem. Nevhodný je také pro nové pracovníky, čerstvé absolventy, apod. Tam se osvědčuje použít dobrý mentorink a později třeba přejít na koučink.
Rozdíl mezi šéfem – ženou a šéfem – mužem
Prvek ženství přináší do managementu více vnímavosti, chápavosti, porozumění, empatie, péče, někdy více emocí, což v případě konfliktních situací občas přináší těžkosti. Mužským prvkem je naopak připravenost jednat a hledat jednoduchá a racionálně založená řešení, někdy však prokazuje méně porozumění a tvrdost z hlediska vztahů, včetně vztahů k podřízeným. Oboje – jak mužské prvky, tak ty ženské jsou cenným atributem a oba póly se dobře doplňují. Takže doporučuji a podporuji, vyváženost mužství a ženství v managementu (pokud to lze), neboť síla je právě v té synergii.
Záměrně používám výrazy mužství a ženství, nikoli výrazy muži a ženy. Každý z nás máme v sobě tyto prvky namíchány v určitém a sobě specifickém poměru. Navíc je pravdou, že role mužů a žen jsou často v managementu a nejen v něm, nevyhraněné. Stírají se, nebo je stírají aktéři záměrně. Ženy přebírají roli mužů, jednají drsně a jaksi „chlapsky“ a tudíž nepřirozeně. Muži se cítí ohroženi a ve své roli znejistěni. Myslím, že je to škoda a že pro dobré řízení lidí i pro nás samotné a naše zdraví je lepší a důležité rozvíjet svoje skutečné já, jakkoli mužské či ženské je.
Vliv věku na management
Řekla bych, že vyzrálost, jež přichází s věkem, přináší větší schopnost nadhledu, otupuje hrany kariérní soutěživosti a dravosti a celkově přináší klidnější a více lidský způsob řízení lidí. Realita je však taková, že v manažerských pozicích se často objevují velmi mladí lidé, kteří jsou draví, výkonní, mají dobrou profesní průpravu a rozumí svému oboru. Mladý dravý manažer, jež rychle vyrostl, pak může mít tendenci používat více sílu, jež pramení z nadřazenosti pozice a pomocí které si udržuje autoritu. U mladých lidí v manažerských pozicích chybí, (a nelze jim to nijak vyčítat), životní zkušenosti, které přichází až léty a přináší onen nadhled, jistotu, vnitřní klid a ukotvenost. Starší manažer je z hlediska autority ve výhodě, většinou ji již vybudovanou má, což je dáno mimo jiné i jeho věkem. Nechci však v žádném případě házet všechny do jednoho pytle. Měla jsem možnost setkat se s mladými manažery, jež svou moc nijak nezneužívali a dokázali být dobrými lídry s veškerou pokorou, která k takové práci nepochybně také náleží.
Přeji všem životní spokojenost, štěstí a osvícené šéfy,
Mirka Bartošová, životní koučka a psychoterapeutka, Psychoterapie Anděl